V nové epizodě podcastu podCARITASt se s Vojtěchem Hönigem vydáváme pod povrch válečných obrazů – k tomu, co v běžném zpravodajství často zůstává stranou: k obyčejným detailům každodenního života, humoru, strachu i způsobům, jak mladí lidé zpracovávají zkušenost války.
Vojta, absolvent naší školy, působil jako spolupracovník neziskových organizací i jako kameraman České televize v Rusku. Dnes své zkušenosti využívá v projektu Generace Nika, který pomáhá dospívajícím na Ukrajině zachytit a zpracovávat vlastní zkušenosti prostřednictvím filmové tvorby.
Když se mimořádné stane každodenností
Život ve válečné zóně postupně mění pohled na to, co člověk vnímá jako nebezpečné a co jako běžné. To, co by zvenku působilo jako mimořádná situace, se může stát součástí každodenní rutiny.
„Ten balíček čipsů, to je pro něj největší tragédie. To, že utíká před dronem, je rutina, to dělá každý den. Ale ten balíček čipsů, ten on nemá každý den.“
Právě drobné detaily podle Vojty často ukazují realitu silněji než velké události nebo statistiky.
Příběhy místo statistik
V projektu Generace Nika pracuje s dospívajícími z Ukrajiny, kteří prostřednictvím krátkých filmů zpracovávají vlastní zkušenosti.
„Je to pro mě způsob, jak jim dát instrument, aby se mohli vyjadřovat, nebo si něco odžít znova a uzavřít to.“
Nejde jen o tvorbu filmu. Důležité je vytvořit prostor, ve kterém mohou mladí lidé mluvit vlastním hlasem a znovu získat možnost vyprávět svůj pohled na svět.
Ne všechno musí být vidět
Jako dokumentarista se Vojta vyhýbá prvoplánovým drastickým obrazům. Věří, že silné příběhy často fungují právě díky tomu, co nechávají nedořečené.
„Dětská hračka, medvídek od krve s příběhem funguje daleko emotivněji, než když ukážeš mrtvé dětské tělo.“
I tady se vrací otázka důstojnosti a respektu k lidem, jejichž zkušenosti vyprávíme.
Zaujal vás Vojtův pohled? Poslechněte si celou epizodu podcastu podCARITASt o Ukrajině, dokumentární tvorbě i o tom, proč může být humor jedním ze způsobů, jak si uchovat lidskost i v těžkých situacích.