Vinobraní - CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Vinobraní | 2.10.2015

Moji milí. Posledního září jsem byl tátovi pomáhat ve vinohradu při vinobraní. Pro ty, kdo to nikdy nezažili, podotýkám, že nejde o pití vína, nýbrž o sice radostnou, leč celkem náročnou práci ve vinohradu. Sběr plodů.

A jak jsme tak sbírali a chvíle hovoru střídaly chvíle ticha, vzpomněl jsem si na známou Ježíšovu řeč z večeřadla: "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.“ (J 15)

Začal jsem trochu fantazírovat. Představoval jsem si jinou scénu, než když byl Ježíš vážný ve večeřadle poslední večer před svou smrtí a učedníci už se těší na pěkně propečené jehněčí, zapíjené vybraným vínem, nýbrž kdy spolu s týmiž apoštoly, jak asi bylo běžně zvykem, v době vinobraní jdou pomáhat na vinici někomu známému. Možná se nechali i na ten den najmout jako kdokoli jiný. A jak tak pracují (a ohýbají se mnohem víc, než já, protože vinohrady v Izraeli vypadaly jinak a primitivněji, než jak vypadají dnes na Moravě), jak tak posuzují, která sazenice je zdravější a která lépe situovaná a kterou odrůdu má kdo raději a jaké budou ten rok výnosy, najednou slyší, jak Ježíš, možná zprvu téměř jen jakoby sám pro sebe, začne povídat: „Já jsem pravý vinný kmen! Vy jste ratolesti!“ Kdo znal jen trochu Ježíše, věděl, že v tu chvíli je lepší zmlknout a dát prostor jemu. Nejen neskákat mu do řeči. Nechat ho, aby ke mně promluvil, na mě promluvil, do mě zasel své slovo!

Letos je velmi pěkná úroda a hrozny toho dne byly nádherné. Veliké, většinou úplně zdravé, plné šťávy. A směr mých myšlenek byl vcelku jasný: Kdy nastane mé vinobraní? Jakou jsem ratolestí? Jaká je jakost mého života? Dozrálo aspoň nějaké zrnko, které do mě Bůh neustále zasévá, ke sklizni, nebo jde stále jen o nedozrálá pláňata? Já, ratolest, totiž můžu určovat, kdy a jak budu vyzrávat. Musí se o mě, svou ratolest, Ježíš, kmen, bát, že budu odříznut, protože se vinař ne a ne dočkat plodů, nebo se může věnovat víc ratolestem jiným?

Je to paráda zažít s Ježíšem vinobraní. Nebo jinou práci. Je to paráda být při něm zaměstnaný, vědět, že dělá to samé, co já. Jaký byl, když pracoval? Byl soustředěný? Bavil se s druhými? Vtipkoval? Stěžoval si na horko, na bolesti zad, na Římany, na těžkost života potulného kazatele? Nevím. Když jsem zmlknul, přestal jsem si všímat toho kolem, protože jsem byl zaujat tím, co říká mně.

Moji milí přátelé. Znovu mi došlo, že Pán s námi rád tráví čas. Je s vámi na pokojích, když se učíte, je s vámi mezi klienty, když jste na praxích, je s vámi, když trávíte volný čas. Moc vám přeji uvědomit si jeho blízkost, uvědomit si, že věděl, proč přišel jako člověk a že žil jako člověk! Podobal se nám ve VŠEM, kromě hříchu. Nechejte ho pracovat s vámi. Promluvit k vám. Připravte se na vinobraní!

Přeji krásné říjnové dny! Gorazd.

<< zpět na seznam

Fotogalerie

Fotografie zachycující pestrý život ve škole, aktivity studentů, dění v sociální oblasti v České republice, i v částech světa, kam jezdí naši studenti na zahraniční praxe.

CZ    EN

Copyright (©) CARITAS
Vyšší odborná škola sociální Olomouc 2013
Všechna práva vyhrazena