Už to není, co to bývalo! - CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Už to není, co to bývalo! | 2.11.2016

Pěkně zdravím všechny, kdo se nenechali odradit dlouhou odmlkou a čtou ještě tato okýnka. V září začal nový školní rok, v říjnu začíná výuka na vysokých školách a v listopadu konečně začíná spirituál své úvahy-povzbuzení na tomto webu. Čili: pěkně zdravím v novém školním roce, doufám, že jste ho začali všichni požehnaně a jste už v plném proudu učení, prožívání či zažívání praxí a vůbec všeho toho, co s sebou škola Caritas nese.

My, katolíci, dnes, 1. listopadu, slavíme Slavnost všech svatých. Připomínku nebe jako domova. Domova, kterého už mnozí dosáhli, který je připraven i pro nás, domova, v jehož existenci nás ten zlý chce odnaučit věřit, nebo alespoň nám tuto myšlenku chce jakkoli vzdálit („To je jen pro svaté a to ty nikdy nebudeš!“ „Nebe, to je pěkná nuda!“ „Nebe, to je jen vymyšlenina těch, co se bojí smrti a neumí si užít života!“... ). A dnes si připomínáme všechny ty naše bratry a sestry, kteří byli zcela obyčejní, nám jmény už neznámí, nevynikli tak, že by je historie dále připomínala – a přesto jsou svatí a svatost považují za samozřejmost, protože svatost je niterné spojení s Bohem, sdělování a přijímání lásky, o které se nám tady na zemi může jen snít a ani je nenapadne, že by ji, svatost, nebo chceme-li radost z dosažení tohoto domova, nebe jakožto domova, mohli, byť i jen myšlenkou, na chvíli, vyměnit za něco, co k Bohu nepatří.

A když jsem nad tím dnes přemýšlel, rozezněla se mi v hlavě věta, která mě nepustila: „Už to není, co to bývalo“. Kolikrát jsme ji už slyšeli kolem sebe. Kolikrát jsme ji možná už i sami vyslovili. Kolikrát jsme vzpomínali na skutečné, nebo jen domnělé „lepší časy“ a žehrali jsme na současnost. Slyšel jsem už i krásnou odpověď na tento povzdech: „Když ono to ale nikdy nebylo to, co to bývalo!“ Reaguje se na nebezpečí namlouvání si, vytěsňování toho bolestného a vzpomínání, které se víc a víc mění ve snění. Ale co je důležité – a to bychom si jako křesťané měli moc dobře uvědomit: „Už to není, co to bývalo“ vyjadřuje jednak nespokojenost s přítomností a rezignaci na naději!

S přítomností si nevím rady. Přerůstá mi přes hlavu. Nedokážu s chutí prožívat své dny, tak se utíkám do snů. A protože jsem přestal věřit v budoucnost, v „lepší zítřek“ (bez jakýchkoli chutí připomínat laciná hesla totalitních režimů), rezignoval jsem na ideály, ke kterým se dokážu vzepnout a pro ně se i obětovat či nasadit, protože už pro mě není ani motivací chtít tu něco vybudovat a zanechat těm druhým (rodiče dětem, politici občanům, kněží svým ovečkám … ), začnu se utíkat ke snům o minulosti. A porovnávám a zapomínám na to horší, protože to by mi můj sen kazilo, a idealizuji si zcela obyčejné, protože jinak by mi to připomínalo ten dnešek, tak obyčejný, a víc a víc se vzdaluji pravdě a realitě a hlavně, jsem prázdný! Ze snění se nedá žít. Sen nevzbuzuje naději! Sen se nedá plánovat. Sen se sní. A ze sna se probouzíme a prázdnota nás ubíjí.

A tak jsem si uvědomil, že v nebi tuto větu neznají. Nikoho ani na moment nenapadne: „Už to není, co to bývalo!“ Nic krásnějšího, než je realita nebeského domova není. Žádný nebešťan nemá strach. Nezná bolest. Samotu. Nenudí se. Vše dává smysl, i to minulé, i to minulé bolestné.

Člověka až napadá, že je stav, kde lze tento povzdech nejen zaslechnout, ale je doslova zhmotněný. V pekle. Tam má tato věta význam v hrozivých dimenzích. Ale o tomto stavu toto okýnko není. To chce ukazovat na nebe. A to všem Vám ze srdce přeji a vyprošuji.

 

Váš spirituál Gorazd.

 

<< zpět na seznam

Fotogalerie

Fotografie zachycující pestrý život ve škole, aktivity studentů, dění v sociální oblasti v České republice, i v částech světa, kam jezdí naši studenti na zahraniční praxe.

CZ    EN

Copyright (©) CARITAS
Vyšší odborná škola sociální Olomouc 2013
Všechna práva vyhrazena