Připravte cestu Pánu! - CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Připravte cestu Pánu! | 12.12.2014

Milí přátelé.

Jsme v druhé půlce adventu a vánoce neodkladně klepou na dveře. Nejenže jsme ze všech stran náletováni reklamou, která nám na jednu stranu nabízí nejlevněji a nejpohodlněji to nejkvalitnější a nejočekávanější a nejtouženější, na druhou stranu nám však stále podsouvá, že toho můžeme mít víc a ti druzí si to zaslouží a rozodně bychom neměli být v klidu, že už jsme všechno zařídili, protože máme rezervy a ty rezervy si někdo zaslouží, abychom utratili, ale ono se to opravdu blíží a přistupují k tomu různé tradice, zvyky a „to jinak prostě nejde“, čili se strhne ještě domácí předsváteční shon a stres, k tomu přistoupí špatný pocit, protože se přece blíží svátky klidu a pokoje a my lítáme od jednoho k druhému, jen na ty nejbližší nám prostě nezbývá čas a když už si ho konečně uděláme, tak se často spíš pohádáme – a do toho všeho ještě jdeme do kostela a tam si uvědomíme, že toto všechno má být vlastně až to druhotné, protože slavíme vtělení Boha a my téměř nemáme kapacitu, abychom si to stihli uvědomit, natož pak prožít.

 

Toto všechno ví každý a já si nedělám ambice na to, že vám tu teď podám návod, jak toto všechno obelstít. Já totiž nevím. Mám toho taky moc, na nedostatek času si taky občas stěžuji, čili moc dobře vám všem rozumím a fandím a chci popřát, ať to zvládnete s tou trochou potřebného nadhledu.

Snad jediné chci zdůraznit: pokusit se srovnat si věci podle důležitosti. To trochu času chce, ale ne zase tolik, jak se rádo tváří. Rozdělit si, co je nutné, co je mi milé a mnou chtěné, co je možné, ale ne nezbytné a co bude jen, když úplně náhodou zbyde čas a chuť a energie. A taky, co by vůbec nemělo být (možná se lekneme, kolik toho do této kategorie padne!).

O adventu slyšíme: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány! Co si představit pod touto přípravou cesty?

Nejprve hory a pahorky: představa bariéry mezi mnou a někým druhým, kdy je to jen na mně. Jednoduchá situace: jsem doma, mám zamčeno, někdo zvoní. Klíč mám jen já. Jsem pánem situace. Čekám-li návštěvu a těším-li se na ni, běžím otevřít a nadávám si, že jsem nechal zamčeno. Jak jinak se ovšem blížím ke dveřím, nevím-li, kdo za nimi stojí, nebo tuším-li návštěvu nepříjemnou. Jen já mám klíč. Pán by neměl být neznámým hostem, neměl by být nečekaným hostem, neměl by být odmítaným hostem. V knize Zjevení sv. Jana čteme: Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Jen já mám klíč …

Propast: hledejme prázdnotu, nenaplněnost, vzpomeňme na všechny nezúročené možnosti, nenaplněné sliby, nesplněné úkoly, promarněné dny, prázdnotu, kterou jsme zanechali v duších druhých, kteří čekali naši lásku a nedočkali se jí …

Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Možná řekneš: ale já v Boha nevěřím, čili ho ani nečekám. Ke mně nepřichází. Zanechal nám jedno poučení: Hladověl jsem, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou. Přichází ve všech těchto podobách. S těmito všemi se ztotožňuje. V těch všech (a mnohých dalších) ho můžeš potkat. Hrozí totiž jedna věc: když nepřipravím cestu, která vede ke mně, nakonec zůstanu sám. A to by byly ty nejsmutnější svátky!

A já vám všem přeji svátky plné radosti, smíchu, povídání, zpívání a lásky! K tomu ze srdce žehnám a budu se za vás modlit.

Váš Gorazd.

 

<< zpět na seznam

Fotogalerie

Fotografie zachycující pestrý život ve škole, aktivity studentů, dění v sociální oblasti v České republice, i v částech světa, kam jezdí naši studenti na zahraniční praxe.

CZ    EN

Copyright (©) CARITAS
Vyšší odborná škola sociální Olomouc 2013
Všechna práva vyhrazena