Poradit nerozhodným - CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Poradit nerozhodným | 1.3.2017

Popeleční středa – ano, je tady. Vstupujeme dnešním dnem do doby postní, necháváme si na hlavu sypat popel a uvědomujeme si, jak v čase prožíváme své dny: správně, nesprávně, prožijeme je či promrháme, měníme se v nich nebo stagnujeme. Kéž bychom dokázali své dny přijímat jako nabídku, výzvu, úkol, překvapení, na které jsme tak trochu zvědaví, protože skrze ně uskutečňujeme svůj život.

Dnes nás čeká druhý skutek duchovního milosrdenství. Nejprve se zaměříme na onoho nerozhodného. Vzpomínám si na příběh, který jsem slyšel v dětství, o jednom obchodníkovi, který měl osla, o kterého se staral, měl ho rád a každý den ráno mu dal otýpku slámy, aby měl po celý den co žrát. Jednou musel odjet na pár dnů do města, tak dal oslovi dvě otýpky, aby vydržel déle. Jaké bylo překvapení, když přijel a zjistil, že osel pošel, aniž se slámy dotkl. Nakonec mu to došlo: osel tak dlouho stál bezradně před oběma otýpkami a nevěděl, z které má žrát jako první, až z toho zeslábl a pošel hladem.

Tímto příběhem samozřejmě nechci nijak naznačovat, že kdo si neví rady, je hloupý osel. V žádném případě! Naopak. Tento příběh mi připomíná, jak může bezradnost a nerozhodnost komplikovat život a brát síly a elán. Nerozhodnost má hodně co do činění s nevyzrálostí. Ta může být přirozená, například u dětí, tam máme přímo povinnost suplovat tato rozhodnutí a teprve jim děti učit, nebo chorobná, tam je potřeba léčit. Za nerozhodnost se může ovšem taky schovávat lenost: tuším, co bych měl, ale zároveň tuším, že to bude klást nároky, tak raději složím ruce do klína a dělám, říkám, snad i časem věřím, že nevím, že se nemůžu rozhodnout. Je velice snadné a pohodlné říci: nevím. Je dobré si uvědomit, že v jistých chvílích nemám na toto slovo právo!

S rozhodováním je spojena další věc: přijmout zodpovědnost za rozhodnutí do budoucna. Slíbit a neměnit to. Dostát slíbenému, i když se mi vyskytnou přitažlivější nabídky. Stává se smutnou zkušeností při práci s mladými lidmi (ale zdaleka nejen s mladými), že je stále těžší a těžší se závazně domluvit na nějakém termínu do budoucna. Nejde o to, že by byly diáře tak plné, ale o to, že si člověk nechává a chce nechávat stále otevřené dveře pro možnost změnit plán, pokud někdo přijde s přitažlivější nabídkou. Stává se z toho zvyk, chronická neschopnost zavázat se do budoucna. Jenomže jak pak chci být věrný? Jak chci být někomu oporou, když nevím, jestli mě zítra nezláká něco jiného, někdo jiný? Jak pak míním prožívat závazky v práci, v manželství, v klášteře, v církvi … Žalm na tuto otázku odpovídá: „Nemění přísahu, i když je mu na škodu!“ (Ž 15,4) Tuto nerozhodnost je třeba bezodkladně léčit. Musím se smířit s tím, že budu mít nabídky, které zkrátka nechám plavat!

Co nám tedy chce klást na srdce tento skutek milosrdenství? Poradit! Musíme si hned připomenout, že „dar rady“ je vypočítáván jako jeden z darů Ducha Svatého, či jako jedna z jeho charakteristik. Má-li jít o službu – a jenom z tohoto pohledu se nyní zamýšlíme – mám si uvědomit, že jenom Duch Boží „vidí za roh“. Jen on ví, jaké budou důsledky rozhodnutí. Jen o ví, co nás čeká v budoucnu. On zná dokonale naše síly, naše strachy, naše boje, jen on ví přesně, jaká volba by teď byla optimální. A on také ví, že nejsou nutné jen ty volby optimální. Život není o tom, že nechybujeme, že by se při jednom omylu či chybě hned hroutil svět. On také ví, jak z toho ven, jak znovu začít, kterým směrem se dát, když jsem se konečně probral. On si ví rady. A nakolik jsem chrámem Ducha Svatého, natolik budu také nástrojem Ducha Svatého, tedy i ducha rady.

Stále platí známé: Co nemám, nepředám. Co moje osobní formace? Snažím se mít jasno v hodnotách? Činím rozhodnutí? Dodržuji rozhodnutí? Jaký vzor, jaké svědectví v tomto ohledu kolem sebe šířím? Mám-li někomu radit, musím vykazovat známky zdravé rozhodnosti sám ve vlastním životě. Nemůžu moudře poradit, zmítám-li se sám ve zmatcích.

Speciálně by si toto měli uvědomovat rodiče vzhledem ke svým dětem. Každý zná spoustu pouček a má spoustu rad do života. Kolik tragédií se událo, protože rodiče (nebo prarodiče, vychovatelé, kněží) špatně radili! Kolik kompromisů se omlouvalo za komunistů, kolik špatných postojů se vysvětlovalo, že „to tehdy jinak nešlo“ a přitom to byly špatné rady, které prostě křivily charakter, relativizovaly důležitost morálky, dělaly z lidí pokrytce, kteří něco jiného říkali a něco jiného dělali a něco jiného si myslili a ještě si stále lžou, že to tak bylo MOUDRÉ!

Kolik osobností se zničí také tím, že špatně radím, protože si do svěřence projektuji svá přání, nebo nenaplněné sny či plány! Kolikrát se děti trápí na školách, kde jim to nejde, protože na to nemají dary, ale rodiče chtějí mít doma doktora, nebo právníka, nebo prostě člověka s titulem! Kolik bolestných chvil prožívá mladý člověk, který vstoupí do kláštera, protože ho tam nasměroval kněz, který tak toužil vykázat úspěch v podobě „povolání“ z vlastní farnosti! Kolik nešťastných manželství se rozpadá, protože si člověk nechal „dobře“ poradit.

Chci-li vůbec uvažovat nad skutkem radit nerozhodným, musím především přijmout zodpovědnost za toho, komu radím. Mluvím někomu do života. Mé slovo může fatálně ovlivnit život druhého člověka. A může ho ovlivnit špatně! Jsem si toho vědom? Mám odvahu přijmout tuto zodpovědnost? Mám odvahu přiznat, že nevím? Jsem připravený přiznat, že jsem poznal, že jsem se zmýlil? Dobře poradit je velice důležitá služba. Je to skutek milosrdenství a Pán Bůh ví velice dobře, jak je obtížný. Žehná všem, kdo chtějí tuto službu vzít vážně!

Přeji všem požehnaných 40 dnů postní doby!

Spirituál Gorazd

 

<< zpět na seznam

Fotogalerie

Fotografie zachycující pestrý život ve škole, aktivity studentů, dění v sociální oblasti v České republice, i v částech světa, kam jezdí naši studenti na zahraniční praxe.

CZ    EN

Copyright (©) CARITAS
Vyšší odborná škola sociální Olomouc 2013
Všechna práva vyhrazena