Neznalé poučovat - CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Neznalé poučovat | 17.1.2017

Milí přátelé. Zdravím Vás v Novém roce a zvlášť ve zkouškovém období. Myslím na Vás a při pravidelných mších se za všechny společně modlíme. Přeji všem dostatek sil, klidu a nadhledu, nepropadat panice, nelámat nad sebou hůl, neztratit ze zřetele dočasnost tohoto trápení a trvalost nabyté kvality a kvalifikace. Bůh Vám žehnej!

V minulém „okénku“ jsme nakousli první z takzvaných skutků duchovního milosrdenství: Poučovat neznalé. Pokusili jsme se uvědomit si, co vše může znamenat ono „neznalý“ a získat jistou citlivost pro tento fenomén. Dnes budeme pokračovat v přemýšlení o tom, co po nás tato oblast požaduje. Setkání s potřebným mě má burcovat, inspirovat, popichovat.

Poučovat

Stále bude platit to, že se pohybujeme v oblasti milosrdenství, tedy lásky a služby. Poučovat můžu z mnoha špatných pohnutek: můžu se na někoho vytahovat, dělat z něj hlupáka, můžu si z někoho tropit legraci a asi bychom špatných příkladů našli více. Tady chceme rozvíjet zásadně Boží úmysl: někdo potřebuje pomoci. První zásadou tedy bude: Chci pomoci danému člověku v dobru, nebo k dobru. Nesmím druhého vtáhnout jako komplice do svého zla, své špatnosti. Poznat zlo není přínos, vždy jde o ztrátu. Rozhodně nebudeme považovat za službu poučení tento biblický příběh, i když formu poučení má: „Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí“. Jako Bůh nikdy nebude naším komplicem ve zlu (nejsou tedy možné „modlitby“ za to, aby se někomu stalo něco zlého), tak nikdy nepřipustí, abychom tímto komplicem učinili někoho z jeho nevinných.

Možná by stálo za úvahu či diskuzi porovnat nevinnost a naivitu. Naivitou rozumím nevyzrálost. Může být nevinnou, ale zůstává velice křehkou. Neodolnou. Zmanipulovatelnou. Nevinnost naivní být rozhodně nemusí. Naopak, s rostoucí osobní vyzrálostí, získanými zkušenostmi a vyhranými boji s pokušením získává na kvalitě a pevnosti. Nemá být ani naivní, ani nevědomá. Být poučený v dobrém znamená být pevný proti svodům, lákadlům, lžím, bludům.

Uvědomuji si a připouštím svou nepevnost? Labilitu a nestálost? Nechci rozhodně tvrdit, že bychom byli veskrze nemocnou společností. Na druhou stranu budu tvrdit, že v sobě jistou míru nestálosti máme každý. A neměli bychom se s ní nikdy smířit! Asi tady na zemi nejde úplně odstranit, rozhodně s ní jde ale pracovat a máme se upevňovat v dobrém. Vůle, ctnosti, snažení, výzvy nám na cestě osobního zrání budou vydatnými pomocníky. Jen nesmím chtít růst jako dříví v lese. A nakolik je mi někdo svěřen, natolik bych mu měl tuto pevnost vyzrálosti pomoci hledat a osvojovat si ji. Být poučený v dobrém znamená být pevnější.

Pro nás křesťany dostává otázka poznání a pevnosti v dobrém ještě konkrétnější obrysy díky Božímu zákonu, který nám pomáhá uvědomit si, jak myslí a hodnotí Bůh. Co on považuje za dobré (a kde bude vždy připraven nám být nablízku svou pomocí a požehnáním) a co za špatné (a tam jeho pomoc očekávat nemůžu, naopak máme asi svým způsobem všichni podobnou zkušenost jako Adam: klidím se Bohu z očí). Zajímavě otázku lnutí k Božím přikázáním a z toho plynoucí pevnost/nepevnost vystihuje první žalm: Blaze muži, který … nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. … Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.

A ještě jedním směrem můžeme uvažovat. Vědět znamená naději. Skrze vědění nahlížím dál, než je moje bezprostřední smyslová zkušenost. A zvlášť setkám-li se s někým, kdo naději ztratil, jsem povolaný k „poučování“. Dodávat naději, pomoci prolomit lež temnoty, otevřít obzor budoucnosti, to je veliká a nesnadná služba. Platí staré pravidlo: nedám, co nemám. Proto měl Ježíš kolem sebe neustále zástupy. On věděl a učil o Nebeském království jako svěděk, nikoli jako teoretik. Planě a lacině nesliboval – ukazoval jasnou, mnohdy velice nesnadnou, ale k naprosto jistému cíli směřující cestu. On byl tou cestou, sám cestou křížovou prošel a otevřel nebeskou bránu. On dává naději, on je nadějí. Vědět znamená prevenci před beznadějí.

K otázce poznání-poučování mi přijde více než vhodný výrok jednoho francouzského filozofa: „Je třeba mít tvrdé myšlení a měkké srdce. Mnoho lidí tvrdí, že má měkké srdce, ale ve skutečnosti mají jen vratké myšlení“. Pomáhej nám Pán Bůh k pevným (tvrdým) postojům a zásadám, pak si můžeme dovolit velkodušnost a zdravé výjímky.

Přeji všem požehnané a krásné zimní mrazivé zachumelené dny!

Spirituál Gorazd

<< zpět na seznam

Fotogalerie

Fotografie zachycující pestrý život ve škole, aktivity studentů, dění v sociální oblasti v České republice, i v částech světa, kam jezdí naši studenti na zahraniční praxe.

CZ    EN

Copyright (©) CARITAS
Vyšší odborná škola sociální Olomouc 2013
Všechna práva vyhrazena