Kdo je to svatý? - CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Kdo je to svatý? | 1.11.-31.8.2014

Přátelé, známí i neznámí. Vstupujeme do měsíce listopadu, měsíce v katolické církvi charakterizovaného slavností všech svatých a vzpomínkou na všechny věrné zemřelé. Pokusme se dnes zamyslet nad oněmi svatými, co to může pro běžného člověka, jako jsem já, znamenat. Kdo to je svatý?

Předně si uvědomme, že svatý je jedině, Bůh – každou neděli vyznáváme při mších: Ty jediný jsi svatý! Pokud tedy Pavel nazývá korinťany posvěcenými či svatými (srv. 1K 1,2), má na mysli člověka jako chrám Boží, jako nádobu, kterou může a chce naplnit Bůh sám svou milostí, chceme-li, sebou samým. Jsou-li svatí těmito nádobami či chrámy, bylo nutnu učinit ovšem nejprve jednu zásadní věc: vyprázdnit vše, co zabíralo místo a toto místo pak vyhradit samotnému Bohu. Vyčistit nitro a pozvat Svatého jako milého a chtěného hosta.

A tady přemýšlejme: kolik nepořádku, kolik zbytečností, kolik harampádí v sobě nosíme, skladujeme, odmítáme vyhodit, urovnat, přiznat si jejich nepotřebnost či dokonce škodlivost. Jakou pravdu má Pán Ježíš, když říká: „Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky." (Mt 15,19) V tomto všem se svatým nepodobáme. Oni museli svádět stejný boj se svou nechutí udělat si pořádek, leč v tomto boji vyhráli, pořádek udělali, Boha pozvali. Stali se jeho chrámem, nádobou.

Dále pro mě svatý znamená reprezentanta Boha. Člověka, který pro své okolí už za svého života, přinejmenším v jeho poslední fázi, pro své okolí znamenal živou připomínku vtěleného Slova. Ježíš, vtělený Bůh byl velikým znamením všudypřítomného Boha. Svatý pak hraje podobnou roli. Lidé v jeho blízkosti se cítí být milováni, v bezpečí, pod ochranou. Staré legendy mluví o poustevnících, kteří, ač ukryti v neprostupných lesech, k sobě přitahovali poutníky, protože vydávali nepochopitelně líbeznou vůni.

A opět přemýšlejme. Každý se svým způsobem staráme o to, jak působíme na své okolí. Jaký obrázek si o nás jiní udělají. Z různých důvodů pak akcentujeme různé rozměry naší osoby. Chceme, aby si druhý člověk udělal o nás pokud možno dobrý obrázek. A tady jsme u toho. Svatý dokázal pochopit, že lze zabít dvě mouchy jednou ranou: Být maximálně sám sebou a zároveň být poslem, obrazem největšího dobra, které člověka potkalo: Boha. Obrazem, který ukazuje dál, než sám na sebe. Který druhé přitahuje, ale zároveň odkazuje dál. Jsem-li obrazem Božím, měl bych odkazovat na vzor, jenž mám zobrazovat.

A do třetice: Svatý je lepší, než já. Zní to banálně, ale je to tak. Umím vůbec žít s tím, že nejsem středobodem světa. Že nejsem nejskvělejší, že věci neumím nejlépe, že všemu nerozumím? Umím opustit syndrom brouka Pytlíka: všechno vím, všechno znám, všude jsem byl?

Svatý je lepší než já. Umím obdivovat dokonalost? Radovat se z toho, že jsou lidské možnosti úplně jinde, než jsem zjistil sám u sebe? Umím rozbít své zdánlivě kouzelné zrcadlo, do kterého se každý den dívám a znovu a znovu se ptám: Kdo je na světě nejskvělejší? a přitom doufám, že mé zrcadlo vůbec není kouzelné a vždy otrocky zobrazí jen a jen mě? Dokážu sestoupit z oltáře, který jsem si sám vybudoval, přestat se okuřovat, adorovat sebe sama, obdivovat se? Dokážu přestat bažit po babylonské věži a začít toužit po pravdě? Dokážu vidět svatého, který je lepší než já, nebo mám oči jen pro ty, kdo za mnou pokulhávají a tím mi dávají vyniknout? Banální otázka?

Ctít svaté je pro mě veliká moudrost, součást pravdy o životě. Jsem šťastný, že je znám, že mi ukazují cestu. Chci vám všem z celého srdce popřát oči otevřené, víru v nebe a zakoušet toto láskyplné a požehnané společenství! Přeji všem krásný listopad :)

Gorazd

<< zpět na seznam

Fotogalerie

Fotografie zachycující pestrý život ve škole, aktivity studentů, dění v sociální oblasti v České republice, i v částech světa, kam jezdí naši studenti na zahraniční praxe.

CZ    EN

Copyright (©) CARITAS
Vyšší odborná škola sociální Olomouc 2013
Všechna práva vyhrazena