Ecce homo! - CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Ecce homo! | 13.4.2016

Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat. Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť. Pak před něho předstupovali a říkali: "Buď pozdraven, králi židovský!" Přitom ho bili do obličeje. Pilát znovu vyšel a řekl Židům: "Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu." Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: "Hle, člověk!" Když ho velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: "Ukřižovat, ukřižovat!" (Jan 19) Milí přátelé, před nedávnem jsme měli možnost prožít intenzivně nejbolestnější a zároveň nejnadějnější příběh dějin, příběh umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. A možná se stalo, že dnes, po dvou týdnech, už si na tuto epizodu sotva vzpomeneme, starosti a bolesti jsou příliš blízké a existenciální na to, abychom se oddávali rozjímání o bolesti někoho druhého.

Před pár dny jsme mohli našeho pana ředitele vidět v pořadu Kulatý stůl na televizi Noe, kde se řešila velice důležitá otázka, otázka lidské cti. Co to je čest, má dnes ještě smysl o ni usilovat, nepatří spíš do starých rytířských románů, pro které v praktickém životě není místo? Odkud se bere lidská čest? Je to ctnosti, to znamená něco, co můžu a musím získat vlastní snahou? Je to něco daného do vínku člověku, jen se ji musíme učit vidět a ctít?

Vzpomněl jsem si na jednu povídku mého milého autora Jana Duchaně. Zamýšlel se nad dvěma páry rukou, které viděl v tramvaji. Jeden pár byly krásné, pěstěné mladé ruce nějaké stejně pěkné, pěstěné mladé slečny. Člověk může snít o tom, jak příjemné by mohlo být, kdyby tyto ruce vzal do svých, políbil je, jak příjemně umějí pohladit, jak možná voní, jak hebkou mají kůži. Jak příjemné!

A potom se zadíval na jiné ruce. Složené do klína, vrásčité, seschlé, třesoucí se, slabé, podobné jako babička, které patřily. A najednou si uvědomil, že ho tyto ruce neinspirují k úvahám nad příjemnostmi spojenými s jejich dotykem, nýbrž k rozjímání nad osobou, které patřily. Kolik bolesti a strádání, kolik tříbení a trpělivosti, kolik moudrosti a pokory musela tato osoba v sobě nosit. A jak snadno by ji přehlédl. Jak snadno by se zakoukal na atraktivnější vzhled toho trdýlka, sedícího na vedlejším místě. Měl chuť vstát a políbit tyto krásné ruce, seschlé a upracované.

Nikdo neví, kam až směřoval Pilátův výrok: Ecce homo! Výraz nadvlády nad životem druhých? Touha vzbudit soucit u davu při pohledu na zuboženého? Snaha omluvit si svědomí a svalit odpovědnost za tu hromadu krve a ran na dav? Nebo tu zazní otázka po úctě k člověku? I toto je člověk? Kam až směřoval záměr svatého Jana, když toto zvolání zapracoval do svého evangelia? Co chtěl položit za otázky nám? Koho máme vidět? Toho, kým jsme pohrdli? Koho jsme vydali výsměchu a mučení druhých? Nad koho jsme se vyvyšovali? Komu jsme nebyli ochotni projevit úctu? Nebo máme vidět sebe? Co zasloužíme? Co jsme nezasloužili? Kdy si nás druzí nevážili? Kdy jsme si nevážili sami sebe?

Nevím, ale můžu uvažovat nad tímto vším. Můžu uvažovat nad tím, že chci vidět dál, než je jen vzhled. Nechci patřit jen na příjemné, chci vidět pravdu. Nechci odvrátit pohled od nepříjemného vzhledu. Nechci se nechat opíjet příjemnostmi, nechci naslouchat pěkným lžím, upírat zrak na krásu o to atraktivnější, oč prázdnější. Chci si osvojit pohled Ježíšův. Ten měl jasno, co stojí za zastavení se, co stojí za pozornost.

Jsou mé bolesti a starosti tak důležité a veliké, abych pro ně odvracel pohled od cizích bolestí? Kéž mi při tomto pohledu vždy včas zazní: Ecce homo!

 

Požehnané dny doby velikonoční Vám všem!

Gorazd.

 

<< zpět na seznam

Fotogalerie

Fotografie zachycující pestrý život ve škole, aktivity studentů, dění v sociální oblasti v České republice, i v částech světa, kam jezdí naši studenti na zahraniční praxe.

CZ    EN

Copyright (©) CARITAS
Vyšší odborná škola sociální Olomouc 2013
Všechna práva vyhrazena