A ujali jste se mě - CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

A ujali jste se mě | 15.12.2017

Milí přátelé.

Začal nám advent a všem se nám asi trochu zrychlil život. Z našich běžných povinností a starostí nic neubylo a přece jen blížící se svátky vánoční na každého kladou jisté požadavky, ať už fyzické, kdy se zařizují a shánějí různé věci, uklízí se, vaří, je spousta předvánočních akcí ve školách, podnicích, obcích, kostelích, či duševní, kdy snad každý by rád byl na ty kolem milý, trpělivý, naslouchající. A jsem-li věřící, chci do toho všeho přece jen ještě dostat víc prostoru pro svého Boha a to si znovu vyžádá čas. Čas, který tolik schází. Bez nějž se nezastavím, nenadechnu, nesrovnám si věci v hlavě, nezískám potřebný nadhled.

Nemám univerzální radu, jak to vše dokázat. Znovu a znovu si jen opakuji dvě pravidla. První: Co není nutné, to umět pustit, omezit. Zjednodušit život. Zpravidla to bude nějaká zábava: televize, internet, předvánoční večírky… Ale je i dost činností, které jsme si zvykli dělat, pozvání, která přijímáme, některé věci se od nás očekávají, vždy se to tak dělalo – a ani tady to nebývá vždy nutné, šlo by to jinak, jen k tomu je třeba mít moudrost a sílu ke změně. Druhé: Prostor či čas, který takto získám, si pak nezaplácnout něčím jiným, neutápět se v sebeklamu, že si strašně potřebuji odpočnout, že na to mám právo, že mě všechno hrozně bolí – to jsem nemusel nic měnit. Tento nový čas využít právě k onomu ztišení, modlitbě, rozhovoru s dětmi, partnerem, bohoslužbě i ve všední den… Je třeba získat pevnou víru, že život si nemáme užívat, nýbrž prožívat. Nemáme cíl zde na zemi, nýbrž jsme stvořeni pro nebe a tady pro ně máme vyzrávat. Asi zde bude vždy platit, že víc z nebe můžeme poskytnout, než sami zažít. Kéž o nás platí slova jedné písně: „ … a co máš rád, někomu dej a radost sám budeš pak mít.“ Kéž to o nás platí. Bez výchovy k tomu nedojde. Vůbec to není samozřejmé.

Advent je doba, kdy si máme uvědomit přicházejícího Ježíše. My, křesťané, věříme, že Pán Ježíš přijde na konci časů podruhé, definitivně ukončit éru světa, jak jej známe nyní. Ale víme od něj, že přichází mnohem a mnohem častěji a méně okázale, rád s námi hraje na schovávanou. V podobenství o ovcích a kozlech (najdeme je v Matoušově evangeliu ve 25. kapitole) nikomu nezazlívá, že ho nepoznal, byť mu stál tváří v tvář. Vytýká, že se ho neujal, když viděl jeho nouzi a bolest. A možná tu nouzi a bolest neviděli, protože měli plnou hlavu svátků, povinností, starostí, akcí.

Moji milí. Ježíš vás zcela jistě dennodenně navštěvuje a má mnoho tváří. Někdy nám vůbec nedojde, že to je on, někdy nás přítomnost duchovního světa mírně zašimrá, něco nám dojde, možná nás to trochu zamrazí. Chci nám všem popřát (bohužel i kněz uprostřed všech bohoslužeb a kázání a příprav a zpovídání může být vůči Ježíšově přítomnosti tupý) vnímavost pro toho nejvzácnějšího hosta, o němž jak advent, tak vánoce jsou. Kéž v očích každého z našich nejbližších dokážeme zahlédnout pohled Ježíšův. Kéž máme důvod, i přes všechnu utahanost, k radosti, že jsme v tomto každém dnu poslali nebeské poselství: Pane Ježíši, přijď! Jsi očekáván, jsi přijímán, s láskou a touhou. Přijď!

Požehnaný advent a krásné vánoce!

Spirituál Gorazd.

 

<< zpět na seznam

Fotogalerie

Fotografie zachycující pestrý život ve škole, aktivity studentů, dění v sociální oblasti v České republice, i v částech světa, kam jezdí naši studenti na zahraniční praxe.

CZ    EN

Copyright (©) CARITAS
Vyšší odborná škola sociální Olomouc 2013
Všechna práva vyhrazena