Naše absolventka Andrea se už podruhé v rámci navazujícího magisterského studia na Katedře rozvojových a environmentálních studií PřF UP vypravila na praxi do Tanzánie. Přečtěte si její krátké ohlédnutí za touto zkušeností.
Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš? A proč vlastně ne..? Já jsem vstoupila, respektive přiletěla, a vůbec toho nelituju. V Tanzánii jsem byla už vloni, v rámci stejné organizace a na stejném projektu. Přesto se moje náplň praxe v letošním roce zásadně lišila. Jedná se o projekt Maminko, povídej v rámci české organizace Maendeleo.
Letos jsem strávila v Tanzánii dva měsíce a tentokrát jsem měla na starost ženské spořící skupiny, které tato organizace založila. Díky spořícím skupinám se ženy naučí spořit, rozumně zacházet s penězi a zároveň mají možnost si ze společně naspořených peněz vzít půjčku. Princip je jednoduchý: ženy se jednou týdně scházejí a vkládají své peníze do pokladničky. Když některá chce a potřebuje, tak si peníze z pokladničky půjčí. Výši úroku si ženy stanovují samy tak, aby byly výhodné pro ty, které si hlavně spoří, i pro ty, které si spíše půjčují. Mým úkolem bylo skupiny podporovat, dohlížet a v případě potřeby poradit. Prováděla jsem inspekce a zajišťovala, aby vše probíhalo, jak má.
Snažila jsem se, aby skupiny fungovaly co nejlépe a všechny ženy mohly být spokojené. Kromě spořících skupin jsem měla na starost taky focení místních vesnic. Maendeleo totiž chystá výstavu fotek z letošního roku i z minulých let, aby si místní lidé připomněli, jakými změnami jejich vesnice v průběhu posledních let prošla. Práce bylo spousta a rozhodně jsem se nenudila.
Byla jsem v Tanzánii opět spokojená a vracím se domů se spoustou nových zážitků a zkušeností. A co jsem se naučila? Že není nemožné přejet řeku na motorce, že když mše začíná v osm hodin tak začátek bude až v devět, že jíst rýži rukama není tak snadné jak se zdá, že černí hadi nejsou moji kamarádi, a že se člověk vždy musí především spolehnout sám na sebe. Tanzánie mě toho naučila opravdu hodně a já trochu tuším, že jsem zde nebyla naposledy.
PS: Ze studia na Caritas jsem měla dvě Caritas trička – tmavě modré a bílé. Domů se vracím už jen s tmavě modrým. O bílé tričko jsem se podělila se slečnou od sousedů, protože chodila pořád v jednom stejném ušmudlaném oblečení a já se na to už nemohla dívat, a tak jsem jí darovala tričko a ještě i sukni, ať se jí šatník maličko rozšíří. Tričko Caritas putuje do světa!
Andrea
