učitelé 1. stupně ZŠ, učitelé 2. stupně ZŠ, učitelé gymnázií, učitelé SOŠ a SOU, učitelé ZUŠ a SUŠ, učitelé - vedoucí školních, zájmových kroužků a klubů, pedagogové volného času, vychovatelé školských zařízení, učitel - metodik prevence, výchovní poradci, školní psychologové

Cílem kurzu je navázat na základní vědomosti frekventantů kurzu – pedagogických pracovníků - o problematice domácího násilí a syndromu týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte, upevnit je a doplnit. Kurz představuje problematiku domácího násilí zasahujícího do života dítěte, které se tak ocitá v roli svědka či dokonce oběti domácího násilí. Domácí násilí v jakékoli formě má devastující vliv na saturaci potřeby bezpečí a smysluplného světa, které patří mezi základní psychické potřeby dětského věku. Rozbití životních jistot má potom negativní dopad na zdravý psychický, emoční a morální vývoj dítěte. Kurz nabízí účastníkům nezbytné informace a nástroje, jak rozpoznat příznaky domácího násilí a jak s dětmi o možném domácím násilí hovořit tak, aby bylo v případě potřeby možné ho neprodleně řešit. Je nezbytné, aby v situaci, kdy se dítě s výskytem domácího násilí v rodině svěří, dokázal pedagogický pracovník v součinnosti s dalšími subjekty efektivně reagovat. Kurz rozvíjí kompetence frekventantů v efektivní detekci příznaků domácího násilí (s vazbou na syndrom CAN - zejména ve formě psychického týrání), v rozpoznávání jeho charakteristik, v projektování možností řešení domácího násilí v rodině dítěte. Kompetence pedagogických pracovníků jsou v průběhu kurzu rozvíjeny ve vztahu k pomoci jednak ohroženému dítěti, jednak jeho rodině.

Po absolvování kurzu bude účastník znát:

• základní charakteristiky domácího násilí;
• následky domácího násilí, možné dopady domácího násilí na zdravý psychický, emoční a morální vývoj dítěte;
• etapy cyklu domácího násilí;
• charakteristiky násilných osob, obětí domácího násilí, svědků domácího násilí, rizikové faktory na straně jedince, rodiny, komunity, společnosti.

Po absolvování kurzu by měl účastník umět:

• detekovat příznaky, které v chování dítěte mohou signalizovat, že je obětí nebo svědkem domácího násilí;
• vést citlivě rozhovor s dítětem, u kterého má podezření na výskyt násilí v jeho rodině, tak, aby mu otevřel prostor ke svěření se;
• navázat spolupráci pro řešení problému s dalšími subjekty.