Pracovníci v sociálních službách, sociální pracovníci, vedoucí pracovníci sociálních služeb.

Při práci v pomáhajících profesích jsme takřka denně v kontaktu s lidmi. Mezilidské interakce často vyvolávají zlost, frustraci, nepohodu. Je dobré vnímat, jakým způsobem se může hněv projevit také v našich profesních vztazích, ale i na osobní úrovni a jak s ním lze pozitivně naložit. Můžeme si položit otázku: Jak se vlastně zlobím já a jaké to může mít důsledky pro můj profesní i osobní život?
Hněv nás provází každodenním životem jako věrný partner. Občas není snadné udržet ho na uzdě. Jindy nás může sžírat a trápit. Někteří lidé si myslí, že se nehněvají, že mají vše pod kontrolou, ale mnohdy tomu tak není. Stává se, že vidíme hněv všude kolem a podivujeme se nad agresivními projevy ostatních a sami si nejsme schopni uvědomit, jaké signály sami vysíláme. Hněv můžeme promítat do druhého, popírat ho, potlačovat atd., ale není snadné s ním konstruktivně zacházet. Je dobré si uvědomit, že také hněv může mít konstruktivní potenciál, že nás může „provokovat“ k osobnímu růstu a „nutit“ dát své záležitosti do pořádku. Pokud máme přistoupit k zacházení s hněvem konstruktivně, je dobré si ho uvědomit, připustit, zkrátka reflektovat ho.
 

• Poskytnout náhled na emoci hněvu a jakým způsobem se může projevovat v oblasti intrapersonálního i interpersonálního fungování jedince v kontextu sebereflexe v pomáhajících profesích
• Pochopit jaký má hněv význam s přihlédnutím k jeho historii (Jak jsme se hněvali dříve? Jak dnes? Jak se kontrolujeme?)
• Učit se vnímat a rozpoznávat projevy hněvu u sebe (sebereflexe) i u druhých (klientů) a učit se konstruktivně reagovat.
•